Železné hory jsou pomyslnou severozápadní výspou Českomoravské vrchoviny. Na severu pozvolně klesají do roviny Polabí a na jihu se prudce kloní do luhu řeky Doubravy. K nejnápadnějším znakům oblasti patří zlomový hřbet, hluboká údolí, říční nivy, mozaika lesních celků, luk, polí a rybníků. To vše ve spojení se sídly dotváří zdejší typický krajinný ráz. Spolu s dlouhou historií, která v sobě nese stopy od dob Keltů až po architekturu dneška, vznikl jedinečný a neopakovatelný přírodní a krajinný prostor.

Oblast se na rozloze 284 km2 může pochlubit nejsložitější geologickou skladbou v rámci střední Evropy. V podstatě všechny geologické jednotky z celého českého masivu mají v Železných horách své regionální zastoupení.

Pestré podloží a různost povrchů, spolu s mnoha dalšími vlivy, podpořily vznik rozdílných společenstev rostlin. V lesích se setkáme s bučinami, bukojedlinami, olšinami a jasaninami. Na skalních výchozech rostou bory. V nejnižších částech se nacházejí dubiny a dubohabřiny. Tyto původní lesní typy jsou dnes na mnoha místech nahrazeny kulturními smrčinami.

Živočichové obývají všechny typy prostředí. Velmi cenná společenstva hmyzu je možno nalézt v národní přírodní rezervaci Lichnice a na mokřadech. Mnohé z těchto druhů jsou však nenápadné. Nápadnější jsou obratlovci. Vody obývá, místy početně, vranka obecná, vzácný mník jednovousý a mihule potoční. K nápadným ptákům patří v některých obcích čáp bílý a v lesích čáp černý. V bukových porostech žije datel černý, lejsek malý i holub doupňák.

Posláním oblasti je uchování krás přírody a krajiny Železných hor, podpora šetrného využití území, včetně výstavby, která zohledňuje tradiční venkovské typy, tvary a proporce. Nejcennější části Železných hor jsou chráněny ve 27 maloplošných zvláště chráněných územích.