Jak a proč jsme na Maršálce zadrželi vodu

Díky několikaleté práci se v chráněné krajinné oblasti Železné hory splnil velký sen ochránců přírody. Za pomoci bagrů a další techniky se podařilo vrátit vodu do odvodněných luk přírodní rezervace a evropsky významné lokality Maršálka. Ačkoli byl projekt dokončen teprve před rokem, je zjevné, že byl úspěšný. Vzácné tolije, orchideje prstnatce a tajemní plži vrkoči zde nyní mají opět vhodné podmínky k životu a mohou se šířit zpět do míst, odkud postupně vymizeli.

Ještě začátkem padesátých let minulého století bylo na místě dnešní rezervace s navazujícími loukami jedno z největších tokanišť tetřívka obecného na Vysočině. Během kolektivizace však bylo několik pozemků v okolí převedeno na ornou půdu a v šedesátých letech byla zkáza dokonána plošným odvodněním rozsáhlých ploch systematickou drenáží. Tetřívek zmizel a s ním i další chráněné druhy. Bylo potřeba vrátit vodu tam, kam patří. Málokdo si uvědomí, jaké množství vody drenážemi pod povrchem odtéká. Není to totiž vidět. Udržení vody v krajině je však dnes kvůli klimatickým změnám zásadní a ukázalo se, že odstranění drenáží může stabilizovat vodní poměry v celé přírodní rezervaci a zamezit nadměrnému vysychání luk zejména v letních měsících.         

Před vlastním začátkem prací, již ve fázi přípravy projektové dokumentace, proběhla detailní analýza území s využitím dostupných podkladů, včetně identifikace drenážních systémů pomocí dálkového průzkumu Země. Hlavní drény byly vykopány bagrem, zemina byla promíchána se střepy z rozdrcených trubek a následně navrácena. Boční sběrné drény se na 22 místech přerušily jílovými clonami. Staré zahloubené napřímené koryto, které rychle odvádělo vodu z celého území, bylo na několika místech přehrazeno, vyplněno jílovitou zeminou, aby se odtok vody vrátil na úroveň terénu, zpomalil a voda mohla sytit okolní louky. V místech, kde se voda vrátila na povrch, se vybudovala soustava šesti neprůtočných tůní, lišících se rozsahem vodní plochy, hloubkou, členitostí a sklonem břehů. Z vykopané zeminy se vytvořila po části obvodu přírodní rezervace ochranná mez, která brání tomu, aby se do do luk splavovala orná půda z okolních polí. V mezi se postavily suché zídky, kde mohou zimovat obojživelníci a plazi, na některých místech se vysadily keře. Tam, kde se rozrůstaly nežádoucí druhy bylin a trav – například třtina křovištní, byla stržena povrchová vrstva půdy, takže se zamezilo jejich dalšímu šíření. Efekt provedených opatření byl okamžitě viditelný. Mnohem větší nasycení luk vodou je stále jasně patrné, všechny tůně jsou plné vody. Na mnoha místech v loukách je nyní po většinu roku voda přímo na povrchu. Podařilo se vytvořit a ověřit nové technologické postupy na odstraňování drenáží, které se mohou aplikovat na dalších lokalitách.

Hlavním cílem revitalizace Maršálky bylo a je postupné šíření vzácných mokřadních druhů do dříve odvodněných luk, zvýšení biodiverzity, podpora populací obojživelníků, vážek a dalších skupin organizmů vázaných na vodní tůně.

Již teď je zjevné, že se podařilo stabilizovat prostředí pro vrkoče Geyerova a zajistit podmínky pro šíření stávajících rostlinných druhů. Již v prvním roce po dokončení prací tu navíc zahnízdila bekasina otavní a kulík říční.

KLIMA – ZADRŽENÍ VODY, KLIMATU
Projekt v číslech:

• celková revitalizovaná plocha: 5,76 ha,
• celková délka odkrytí a předrcení hlavního drénu: 645 m,
• přibližná hloubka: 1,0 - 1,3 m,
• počet přerušení úseků sběrné drenáže: 22,
• celková délka upravovaných koryt: 247 m,
• počet příčných prvků: 11 ks,
• počet tůní: 6, celková plocha 2092 m2.

Autoři snímků: Obnova mokřadních luk, Centrální část PR před začátkem realizace projektu - Tomáš Pokorný; Vrkoč Gayerův - Radovan Coufal; Příčné přerušování svodných drénů - Zuzana Růžičková