Společenstva rákosin, vysokých ostřic a vlhkých až čerstvě vlhkých luk jsou v chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví výhradně omezena na oblast nivy, zatímco výše položená území říčních teras jsou přeměněna v ornou půdu. Jestliže v šedesátých letech bylo v nivě Moravy a jejich přítoků v území více než 1000 ha lučních porostů, z nichž část podmáčených, pak z těchto komplexů luk dříve se rozkládajících u Mohelnice, Moravičan, Mladče, Litovle, Štěpánova, Horky nad Moravou, Chomoutova a Řepčína se zachovala jen třetina rozlohy.

Páteř celého území tvoří tok řeky Moravy, která se svými bočními rameny vytváří v evropském měřítku ojedinělý typ krajiny tzv. "vnitrozemskou říční deltu". Podmínkou pro existenci cenných společenstev říčního toku a jeho břehů je zachování jeho přirozeného charakteru bez napřímení, břehových regulací a kamenných záhozů.

Nenahraditelnou součástí lužní krajiny jsou také různé doprovodné mokřadní biotopy, které se významně podílejí na ochraně proti povodním, při kterých beze škod zachytí velké množství záplavové vody. Neméně důležité jsou však také pro život velkého množství rostlinných a živočišných druhů.